close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

L'amore è più forte di dio-8.díl

6. dubna 2010 v 17:31 | IONEL |  L'amore è più forte di dio
Čauky bobíci :) tak vám přináším další díl povídky o Christine a Camerlengovi Patrickovi :) doufám že se vám aspoň trošku bude povídka líbit a že napíšete nějaký ten komentář atd :) jinak mám v plánu další povídku..ale něco co tu ještě nebylo takže se můžete těšit :)




"Prosím?!Co to tu říkáš?"nechápala jsem
"Myslím že jsem to řekl dost jasně."díval se mi zpříma do očí
"Co je to za blbost?Co jsem provedla…co..bože..to ne..Kdo to sakra nařídil?!"byla jsem dost naštvaná.
"Hlava státu Vatikán…"



"Hlava státu Vatikán?Co to tu kecáš?!!"začala jsem trošku nahlas
"Christine…Camerlengo to tak rozhodl.."chytl mě za obě ramena abych se trošku uklidnila.
"On to tak chtěl chápeš..a já ho musím poslouchat."pustil mě a odešel spolu s těmi ostatními pryč.
"Ne to ne..co je to za blbost.."nemohla jsem nic dělat.Jen jsem tam tak stála.Nemohla jsem tomu uvěřit.Nemohla jsem uvěřit tomu že by Camerlengo něco takového udělal..a ještě víc jsem nemohla uvěřit tomu že ten zmetek Richter to jen tak udělal.
Cítila jsem se tak mizerně.Cítila jsem se tak zrazeně.Nemohla jsem tomu uvěřit.Seděla jsem na své posteli a několik minut tam jen tak seděla.Nakonec mi z očí zpustili slzy.Nevěděla jsem proč mě to tak vzalo.Byla jsem naštvaná sama na sebe.vyházela jsem svoje oblečení ze skříni a naštvaně ho házela do tašek.Pak zavolala na aerolinky a zamluvila si letenku zpátky do San Marina.Nechtěla jsem tu dál zůstávat.
Za několik hodin jsem byla zpátky v San Marinu.Myslela jsem že od toho všeho prostě jen tak uteču.
Seděla jsem ve své kanceláři a přemýšlela co bude dál.Přes skleněnou zeď jsem se dívala na lidi procházející kolem. Jeden šel tam,druhý zas tam,třetí si nesl poklady na vytištění,čtvrtý telefonoval za svým stolem.Byl to takový stereotyp že mi z toho bylo až špatně.Seděla jsem ve svém koženém křesle,které občas zavrzalo když jsem se z nudy houpala. Snažila jsem se soustředit na svoji novou práci. Byl to zloděj drahých šperků a já měla sestavit jeho profil. Byla to taková rutina, skoro ztráta času.Vždyť v Římě umírají nevinní kardinálové a já sedím tady.Měla jsem zlost,ale nemohla jsem s tím nic dělat.
Jak jsem tak pozorovala lidi kolem sebe,periferním viděním se zahlédla skupinku lidí u výtahu.Právě vystupovali.
Ve předu šli 3 muži v černých oblecích s bílými košilemi a černými kravatami.Nebyli tam sami.Za nimi šel ještě někdo. Neviděla jsem přes ně. Byla jsem tak pohledem zaměstnána na ty tři,že jsem si nevšimla že jdou rovnou za mnou. Došlo mi to když bez zaklepání vešli dovnitř a postavili se vedle dveří.Za nimi se do mého útulného kanclu nacpali dva gardisté z Vatikánů,jejich uniforma byla všude známa.Hned za nimi vešel do místnosti muž v černé sutaně s černou kapuci přes hlavu že mu nebylo ani vidět do tváře.
"Ci lasci in pace per favore"promluvil ke strážím,znamenalo to něco ve smyslu nechte nás o samotě.Ty si mě změřili pohledem a odešli ven.Před odchodem posledního muže v černém obleku mu něco zašeptal a ten přikývl a udělal co mu řekl.
Šel ke skleněné zdi a zatáhl všechny žaluzie aby do místnosti nešlo vidět.Pak odešel.
V ten moment jsem se začala bát.Nevěděla jsem kdo se skrývá pod černou kapucí sutany a ani jsem nevěděla co semnou vlastně zamýšlí.
Pozorovala jsem každý jeho pohyb.Procházel se po místnosti dokonce přes jednu žaluzií vykoukl ven jakoby něco kontroloval. Nakonec se postavil asi půl metrů odemně a stáhl si kapuci z hlavy.Srdce mi skočilo až do krku.
"Camerlengo.."zašeptala jsem s úžasem.Proto to divadlo kolem jeho příchodu.
"Nečekala jste mě že?"usmál se šibalským úsměvem
"To rozhodně ne.."byla jsem ještě dost zaskočená z jeho příchodu
"Já vím.."obrátil se ke mně zády,dal si ruce za záda do kříže a začal se procházet po místnosti.
"Omlouvám se že jsem vás tu tak zaskočil ale taky jsem se vám přišel omluvit za moje předešlé chování.Nebylo to správné."koukala jsem na něho dost nevěřícně
"Myslíte to chování že jsem kvůli vám riskovala zatčení Vatikanské gardy když jsem se snažila ve 2 hodiny ráno dostat do Sixtinské kaple za vámi abych se dozvěděla pravdu a vy mi slíbil že mi tu pravdu řeknete a následující den mě pošlete pryč?"věděla jsem že překračuji meze chování ke Camerlengovi papeže ale byli jsme tu sami a já to chtěla konečně vyřešit.
"Přesně to chování jsem měl na mysli..já jsem předem nedomyslel jaké by to mělo následky po tom co jsem vás poslal pryč."pokračoval
"Omlouvám se slečno…upřímně se omlouvám."podíval se mi dlouze do očí
"Kdyby jste byl upřímný i v tom proč jste ve skutečnosti tady.."sklopila jsem oči
Šel pomalým ke mě až odemně byl opravdu jen kousíček.
"Chtěl jsem vás vidět.."zašeptal a přitom mi jemně zvedl bradu aby se mi mohl podívat do očí.
"Je to hřích ale je to tak.Když jste zamnou přišla do kaple tak jsem byl hrozně nervózní a při představě že bych vám měl říct jak to ve skutečnosti je tak..nemohl jsem jinak,proto jsem vás poslal pryč.Ale pak jsem zjistil že to bylo stejně k ničemu,že jste pořad semnou.Kamkoliv se podívám tam vás vidím."pořád šeptal.Tohle mě vyrazilo dech.Slyšet tyhle slova a ještě se dívat do jeho zelených očí.
"Camerlengo..já nevím co na to říct.."vykoktala jsem ze sebe
"Nemusíte nic říkat,jen si sbalte věci a od leťte semnou zpátky do Vatikánu."
"Dobře.."souhlasila jsem.
Chtěla jsem už odejít ke svému stolu ale zastavil mě.
"Chtěl bych jen něco vyzkoušet.."usmál se a jemně mě chytl za ruku.Položil si ji do té svoji a jemně mě přejel palcem po hřbetě ruky.Usmíval se.
"A můžu já něco vyzkoušet?" zeptala jsem se potichu.Chvilku váhal ale nakonec s úsměvem přikývl.
Pohladila jsem ho po tváři.Svými zelenými oči sledoval každý můj pohyb a já jeho. Jak se rychle nadechuje jak si rukou přejíždí přes růženec.Muselo to být pro něj opravdu těžké ale nechtěl abych přestala.
Hladila jsem ho po tváři a nakonec jsem mu dala něžný polibek.Stal se zavřenými oči a držel mě za ruku.Nakonec oči otevřel přitáhl si mě blíž k sobě a začal mě něžně líbat.Bylo to něco co jsem ještě
nikdy nezažila.Tělem mi projížděl neuvěřitelný pocit spokojenosti ale taky vzrušení.
Když jsme přestali začal znovu mluvit.
"Co se tady stalo tak to musí zůstat jen
mezi námi..dobře?"
"Jistě.."usmála jsem se.Připadala jsem si jako puberťačka, která dělá věci,které by dělat neměla.
"Dobře.."usmál se a naposledy mě něžně políbil.Nakonec si přes hlavu natáhl kapuci a pokynul mi jestli můžeme jít.Vzala jsem si své věci a spolu sním a jeho doprovodem jsme vyšli z mé kanceláře.
Všichni se na mě dívali s úžasem,někdo zas nechápavě.Byla jsem z toho dost nervózní ale nakonec už mi to bylo stejně jedno.Vracela jsem se spolu s Camerlengem Patrickem McKennem
zpátky do Vatikánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 taylorova99 taylorova99 | Web | 6. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

KOnečne:)na toto som čakala:) ako vždy krásny diel:) a strašne sa teším na tú novú poviedku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama