6. února 2010 v 14:51 | IONEL
|
Čauky lidi :) tak se vám zase hlásím s pokračováním povídky :) moc vám děkujub za komentáře,které jste mi psali minule moc mě to potěšilo.Už mám skoro napsanej další díl zas mě to psaní nějak chytlo takže snad o víkendu bude další díl :) tohle bude opravdu dlouhá povídka a zajímalo by mě jestli to někdo doopravdy čte.. xD Takže 7 díl povídky L'amore é piú forte di dio(Láska je silnější než bůh) je tady...pěkný počteníí :)
Cesta do Vatikánu byla v pohodě.Do jeho prostorů to bylo docela jednoduché se dostat ale horší bylo jak se vlastně dostanu ke samotnému Camerlengovi.Určitě ho budou hlídat říkala jsem si.Přístup do Vatikánu jsem už měla dávno povolený takže to opravdu nebyl problém.Jak jsem tak probíhala uličkami papežských prostorů přemýšlela jsem jak se vlastně nejrychleji dostanu ke Sixtinské kapli.Koukala jsem zrovna po zdobených ukazatelích,které zdobili zdi když jsem do někoho při svém poklusu narazila.
"Co tu sakra v tuhle hodinu děláte?!" zpustil na mě Robert Langdone,který byl stejně překvapený jako já že jsme se tu zrovna teď v tuhle hodinu sešli.
"Roberte musíš mi pomoct…musím najít Camerlenga!"neléhala jsem.Věděla jsem že nemáme zrovna moc času na vykecávání,jelikož za chvíli nás určitě objeví procházející stráže které každých 10 minut prochází celý Vatikán.
"Camerlenga?Co…co..proč?Hrozí mu snad nějaké nebezpečí?"koukal na mě dost vyjeveně
"Ne..to..ne..jen..prostě sním potřebuji mluvit..myslím že bys to asi nepochopil..ale je tu někde zavřený a já ho prostě potřebuji vidět."
Langdone chvíli váhal ale nakonec povolil a utíkal semnou co nejkratší cestou k Sixtinské kapli.
"Máme štěstí stráže tam nejsou zrovna nejsou."zastavili jsme se před rohem,kde už byli obrovské dveře do kaple.
"Běž..já tu počkám..budu hlídat kdyby náhodou stráže dorazili"řekl Robert
"Děkuju…ale tak třeba tam ani nebude…no v každým případě to musím jít zkusit."naposledy jsem se rozhlídla po chodbě a potichu vklouzla do kaple.
Všude hořeli svíčky a já se snažila našlapovat potichu aby mě nikdo neslyšel.
Byl tam.
Klečel před oltářem a modlil se.Všude kolem měl hořeli svíčky.Chvilku jsem váhala ale nakonec jsem ho oslovila.
"Camerlengo?"zašeptala jsem.Prudce se otočil asi se lekl.
"Signorina..co stai facendo?Teda.."zakroutil hlavou a zkusil to anglicky
"Co tu děláte?Nemáte tu co dělat."
"Omlouvám se ale musela jsem s vámi mluvit,musela jsem vás vidět!"došla jsem až k němu a sedla si vedle něho na schod.
"Kdyby vás tu někdo viděl klidně by vás i zavřeli do vězení."neléhal.
"To mi je jedno..já prostě musela."že by mě konečně nechal mluvit?
"Já..proč jste to udělal..proč jste mi vlastně pomohl?Byla to moje chyba..a já se vám přišla poděkovat..a."
"Tak prostě poděkujte a běžte.."jeho tón hlasu nezněl moc příjemně.Asi se zlobil.
"Děkuju..opravdu děkuji.."chytla jsem ho za ruku.Ucukl.Tohle by s knězem nic udělat nemohlo.
"Já..Christine měla byste jít..nemáte tu co dělat.."
"Proč se ke mně tak chováte?Já vás nepoznávám."bylo mi z toho smutno
"Promluvíme si zítra ano? Teď na to nemůžu mít myšlenky."
"Dobře..takže zítra.."sebrala jsem se z těch schodů a utekla z kaple pryč.
Langdone mě pozval na kafe ale je odmítla byla jsem už opravdu unavená a musela jsem se trošku vyspat.Snad zítra budu víc vědět než tuhle noc.
Bylo něco kolem osmé hodiny ranní když jsem se probudila.Šla jsem se osprchovat a následně si taky oblékla.Bokové džíny a k tomu fialové tričko a na to svoji oblíbenou fialovou kostkovanou košili.
Byla jsem už skoro na odchodu,když někdo hlasitě zaťukal na pokojové dveře.Cukla jsem sebou jak jsem lekla.Pospíchala jsem ke dveřím abych se podívala kdo tak nemám rád moje dveře,když do nich tak tluče.
Když jsem je otevřela vrhli se do pokoje tři muži a s nimi i Pietro Richter.
"Co tu sakra děláte?!"spustila jsem na ně dost naštvaně.
"Na požádání Vatikánu vám mám vyřídit že od této chvíle se už do Vatikánu nemáte vracet."řekl Richter dost natvrdo.
Som strašne zvedavá o čom bude Camerlengo hovoriť:)a hlavne som zvedavá prečo je ten Richter taký zlý a nedovolí ti ísť do Vatikánu...len tak ďalej:)úžastné:)