Ahoj tak a je tu další díl mé povídky na téma vlastně Andělé a Démoni..myslela jsem že na dovolené budu mít spoustu času na psaní ale byla jsem ráda když jsem sotva napsala půl stránky xD tak doufám že se vám tento díl bude líbit a že mi napíšete co si o něm myslíte x) děkuju
"Signorina?"ozval se Camerlengo za mnou svým bolestným hlasem.
"Si Padre?"otočila jsem se k němu nejrychleji jak jsem uměla až se mi skoro zamotala hlava
Díval se na zem jakoby tam něco hledal ale pak jsem pochopila že hledá ty správné slova.
"Bude to moc opovážlivé když vás poprosím aby jste mne doprovodila k Sixtinské kapli?"jak tuto větu dořekl zvedl hlavu a podíval se mi do očí
"Ráda vás doprovodím.."usmála jsem se.
"Grazie Signorina…"
"Jak se vám líbí Vatikán?"zeptal se při procházení dlouhé chodby,která vedla od papežovi pracovny až ke schodišti.
"Moc..je totiž pořád stejný."snažila jsem se mu dívat do očí ale jakoby uhýbal pohledem.
"To je pravda..vy jste nás poctila svoji návštěvou poprvé?"
"Ne to ne..vlastně jsem tu podruhé."Zvedl oči od země a krátce se na mě podíval..radši jsem hned pokračovala.
"Naposledy jsem tu byla s rodiči když mi bylo 14…ale to jsem zdaleka neměla tušení že se někdy ocitnu právě tady uvnitř."
"Dům boží je přeci otevřený všem lidem.."řekl Camerlengo s takovým tónem jakoby na to byl skoro pyšný
"Ano to jistě…ale jen bazilika..ne prostory vyhrazené pro papeže."vysvětlila jsem mu jak jsem to vlastně myslela.
"Máte pravdu.."souhlasil ale rozhodl se dál nepokračovat.Cítila jsem jeho tlukot srdce,cítila jsem jeho dýchání..cítila jsem jeho bolest.
"Otče je pravda že jste si s Jeho Svátostí byli tak blízcí?"snažila jsem se to říct co nejopatrněji ale myslím že jsem přímo uhodila na hlavičku hřebíčku.
Bylo ticho.Díval se na zem a já chtěla vrátit čas abych tuhle otázku vzala zpátky.Krátce se na mě podíval a pak zase před sebe.Oči se mu leskli od slz.
"Ano..to je pravda."už jsem myslela že se budu muset spokojit s těmito slovy ale nakonec..
"Nedokážu ani popsat jak moc jsme si byli blízcí..byl pro mě otcem..jak ve věci náboženské tak i v osobní."přesunul ruku na svůj růženec.
"Omlouvám se..jsem až moc zvědavá."
"Nemáte se za co omlouvat slečno."podíval se na mě a se slzami v očích se usmál.Pak jsem se za sebe ohlédla a ujistila jsem se že za námi ti gardisti pořad jdou.
"To s vámi chodí všude?"mírně jsem naklonila na gardisty vzadu aby pochopil o čem mluvím.
"Bohužel.."odmčel se
"Od té doby co papež zemřel jsou semnou neustále.."jeho hlas byl smutný.
Zbytek cesty jsme šli mlčky.Chtěla jsem se zeptat na tolik věcí ale moje otázky by ho ještě více boleli.Občas se na mě podíval ale hned sklonil zrak.Zkazila jsem něco?
Došli jsme až ke Sixtinské kapli.Před vchodem stálo plno kardinálu.
"Páni je jich tu hodně.."poznamenala jsem.
"Jsou to kardinálové z celého světa..je jejich tu 165 slečno..tak víceméně hodně."podíval se na mě a usmál až se mi skoro podlomili kolena.
"Wow.."oplatila sem mu usměv
"Si."pořad ten stejný usměv
"Omluvte mě budu muset jít za kardinály abych jim ukázal jak pokračují přípravy na konkláve."
"Jistě..nedovolila bych si vás zdržovat otče."Opět sklonil hlavu a když ji znovu zvedl měl opět oči plné smutku.
"Děkuji vám za doprovod slečno Hloušková..bylo mi nesmírnou ctí že semnou šla tak krásná žena."usmál se a odešel spolu gardisty ke kardinálům.Ještě párkrát se za mnou otočil ale já pořad stála jak v tranzu.
Byla jsem zmatená jeho chováním.Chvílemi mi připadalo jakoby mě nemohl vystát a teď tohle.Ještě chvíli jsem tam stála a nakonec jsem se vydala zpátky na velitelství Švýcarské gardy.
Tam se ke mně připojil kapitán Richter.
"Profesor Langdone je stále v archívu?"Ptala jsem se když jsme procházeli velitelstvím Švýcarské gardy.
"Si..stále."procedil mezi zuby Richter.Vešli jsme do jeho kanceláře.
"Co vlastně máte proti Langdonovi?"postavila jsem před něj a dívala se mu zpříma do očí
"Co proti němu mám?Vskutku nic jen se naváží do mé církve."jeho hlas byl rázný
"Nebuďte směsný..on proti církvi opravdu nic nemá."nasadila jsem milý tón
"No jistě jak jinak..jeho prostě štve že nedostal ještě dar věřit a tak se mile rád naváží do víry jiných."do očí se mi ale nedokázal dívat
"Co tedy po něm chcete?"zeptala jsem se na rovinu
"Aby mi nešel na oči?"
"Hm…nevím jestli to půjde.A co chcete po mě??"
"Po vás?"díval se někam mimo a dělal že přemýšlí
"No ano po mě.."zasmála jsem se
"Jo už vím..co třeba večeři při svíčkách?"řekl s úsměvem
Dala jsem v oči sloup a zasmála se.
"Myslím to vážně..."řekla jsem nakonec
"To já taky.."podíval se mě dlouze do očí a nakonec se jen usmál
Chvilku jsem se rozhodovala a přemýšlela jaké by to mohlo mít následky.
"Fajn…ráda s vámi půjdu na večeři.."
"To jsem rád.."usmál se
"Ale bude to jen obyčejná večeře jasný?"řekla jsem rychle
"Nebojte se..do postele semnou půjde až na druhé schůzce."řekl a zasmál se
"Vy se mi snad jen zdáte…tak v 7 hodin?"
"V 7.."odpověděl znovu s vážným obličejem
"Kapitáne..máme to!!"vrazil do kanceláře Olivetti a hned za ním Langdone.
















wow, fakt moc hezké, už se těším na pokračování